1. Popište úkony kontroly vozidla před jízdou.

1. Kola a pneumatiky:
   - dotažení matic kol
   - neporušenost ráfků kol
   - tlak v pneumatikách (i náhradní kolo) a stav dezénu

2. Motor , převodovky, hnací nápravy, servořízení, hydraulická zařízení a palivový
systém:

   - těsnost zařízení; pohledem ba jednotlivé agregáty a pod vozidlo

3. Kabina a korba:

   - stav a neporušenost
   - řádné uzavření a zajištění dveří, bočnic a uzávěrů
   - upevnění a zajištění nákladu
   - napnutí plachet
   - čistota oken, zrcátek a registrační značky

4. Světelná zařízení:

    -funkčnost

    -čistota
 

5. Provozní náplně:
 

 -zásoba paliva
 -množství oleje
 -množství kapaliny v soustavách ovládání spojky, servořízení, příp. brzd
 -množství kapaliny v ostřikovači
 

6. Nastavení jednotlivých prvků:

- poloha volantu (je-li jejím seřizováním vozidlo vybaveno)
- poloha sedadla řidiče
- zpětná zrcátka
 

7. Funkční kontrolky:

- činnost elektrických zařízení a kontrolních přístrojů po jejich uvedení do činnosti otočením
   klíče ve spínací skříňce
- zvuky při spouštění motoru (sluchem)
- tlak v mazací soustavě (zhasnutí kontrolky, voltmetr)
- plnění vzduchotlakové soustavy (doba plnění, tlak)
- funkce servořízení
- těsnost vzduchotlakové soustavy a brzdových okruhů
- po rozjezdu provést zkoušku účinnosti brzd
 

8. Kontrola předepsaných dokladů:

- občanský průkaz
- řidičský průkaz
- profesní osvědčení (podle kategorie vozidla)
- doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla
- osvědčení o registraci vozidla
- podle druhu vozidla a přepravovaného nákladu další dokumentaci, jako např. záznamový list
tachografu, průvodní list o přepravě nebezpečného nákladu, apod.
 

2. Popište kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách a hloubku drážek dezénu
   pneumatik.
Pneumatiky významným způsobem ovlivňují bezpečnost provozu.
Pravidelně kontrolujeme zejména:
Tlak vzduchu
Měříme přesným tlakoměrem při studených pneumatikách. Před jízdou musí být pneumatiky
nahuštěny podle předpisu výrobce vozidla.
Hloubku drážek dezénu
Kontrolujeme hloubkoměrem. Hloubka by neměla klesnout pod 3 mm. Mezní opotřebení běhounu
na zákonnou nejmenší hloubku drážek 1,6 mm ukáží indikátory opotřebení v místech označených
na bocích pláště písmeny TWI.
Drážky ojetých plášťů označených na boku nápisem REGROOVABLE lze ještě dostatečně
prohloubit prořezáním.
 

3. Popište kontrolu kol a pneumatik a faktory ovlivňující jejich životnost.
 

Kontrola ráfků:

- přítomnost deformací a trhlin; při závadách vyřadit
- u dělených ráfků vzájemná poloha dílů a usazení zajišťovacích prvků
- dotažení a kontrola stavu matic kolových šroubů (poškozené vyměnit)
 

Kontrola pneumatik:

- uchycení pláště pneumatiky na ráfek
- tlak vzduchu podle výrobce ( tlakoměrem; před jízdou při studených pneumatikách)
- hloubku drážek dezénu ( hloubkoměrem; v žádné místě nesmí být menší než 1,6 mm)
- neporušenost celého povrchu pláště, tj. běhounu i boku pláště (pohledem)
- rovnoměrnost sjíždění běhounu (pohledem)
- vklíněné cizí předměty mezi kola dvoumontáže
- za jízdy lze kontrolovat hluk pneumatik
- v přestávkách se kontroluje teplota pneumatik
   

Faktory ovlivňující životnost:

- provozní podmínky; např. špatný způsob jízdy nebo vliv terénu (mechanická poškození
ráfků a pneumatik, nadměrné opotřebení běhounu, apod.)
- koroze ráfků
- špatné dotažení matic šroubů kol
 

4. Jaké jsou nejčastější příčiny poškození plášťů pneumatik a jejich projevy.

Nejčastější příčiny vážného poškození plášťů pneumatik
Nedostatečná péče o pneumatiky
Nepříznivé provozní podmínky
Technické závady na vozidle
 

Např:
Podhuštěná pneumatika
Je přetížena, za jízdy se silně provaluje a ohřívá, až dojde k uvolnění běhounu a zborcení kostry.
Poškození pneumatiky ostrým předmětem
Zasahující do kordové vrstvy – způsobí korozi, rozpojení a celkové zeslabení kostry. Včasnou
odbornou opravou lze zabránit zničení pláště.
Náraz na ostrý předmět
Způsobí poškození pláště, jehož rozsah se při další jízdě zvětšuje.
Blokování brzdy
Způsobí, že se kolo přestane odvalovat a běhoun se rychle opotřebí v jednom místě.
Dbáme na správné seřízení brzd!
Váznoucí brzda
Způsobí přehřátí brzdového bubnu; při delší jízdě dojde k přehřátí a zničení pneumatiky.
Dbáme na správnou funkci brzd!

Příčiny:

- nedostatečná péče o pneumatiky (podhuštění, kmitání řízení, dynamická nevyváženost kol)
= nadměrné a nerovnoměrné sjíždění běhounu
- nepříznivé provozní podmínky (špatný styl jízdy, vlivy povrchu terénu, přetížení
   pneumatiky) = nadměrné a nerovnoměrné sjíždění běhounu, poškození kordové kostry
- náraz na ostrý předmět, poškození pláště o obrubník, defekt = proražení, vypukliny,
   obnažení kordové vrstvy
- technická závada a vozidle:
                                                   blokování brzdy = poškození pneumatiky v jednom místě
                                                   váznoucí brzda = nadměrné zahřívání pneumatiky
                                                   neseřízená geometrie náprav = nerovnoměrné sjíždění běhounu
                                                   nefunkční tlumiče kmitů = nerovnoměrné sjíždění běhounu
 

5. Popište postup při výměně kola:

- zapnout výstražnou funkci směrových světel
- odstavit vozidlo mimo jízdní dráhu
- při výměně na vozovce nebo v její blízkosti vozidlo řádně označit výstražným trojúhelníkem
- zajistit vozidlo proti pohybu parkovací brzdou a zakládacími klíny na opačné straně vozidla
- připravit nářadí a náhradní kolo
- před zvednutím nápravy povolit matice kola
- zvednout nápravu podle pokynů výrobce
- odšroubovat povolené matice kola
- nadzvednout kolo montážní pákou
- nasadit náhradní kolo a našroubovat matice kola
- dotáhnout matice kola a nápravu spustit
- plně dotáhnout matice kola
- poškozené kolo upevnit do držáku a sklidit nářadí a výstražný trojúhelník
- vyjmout zakládací klíny
- provést znovu kontrolu dotažení matic po ujetí asi 50 km

6. Popište kontrolu množství oleje v motoru a způsob jeho doplňování, časové
intervaly pro jeho výměnu.
 

Kontrola:

Množství olejové náplně v motoru se kontroluje pomocí měrky, která je zasunuta v otvoru na
boku klikové skříně nebo v samotné olejové nádrži. Na spodní části měrky bývají rysky,
přičemž hladina oleje nesmí stoupnout nad horní rysku a klesnout pod dolní rysku.

 Kontrola se provádí je-li motor v klidu alespoň 3 min. po jeho zastavení. Před vlastní kontrolou  je nutné měrku očistit.

Úbytek většího množství oleje v průběhu jízdy vlivem technické závady může mít za následek
pokles mazacího tlaku, který je signalizován rozsvícením kontrolky tlaku oleje nebo indikací na
tlakoměru oleje.
 

Doplňování:

Olej se doplňuje po sejmutí uzávěru nalévacím otvorem umístěným na víku ventilů nebo na
hrdle vyvedeném z klikové skříně, případně z olejové nádrže. K doplnění používáme jen
doporučené druhy olejů.
 

Časové intervaly:
 

Časové intervaly pro výměnu oleje v motoru jsou předepsány výrobcem vozidla a jsou závislé
na druhu motoru, podmínkách provozu vozidla a druhu používaného oleje. U benzínových
motorů bývá časový po ujetí 15.000 km, u naftových motorů po ujetí 10.000 km.
 

Mazání motoru:

Funkce signalizace správné činnosti mazací soustavy motoru je u vozidel řešeno červenou
kontrolní svítilnou se symbolem olejničky umístěnou na přístrojové desce. Ta se při zapojení
elektrických obvodů klíčem spínací skříňky rozsvítí. Po nastartování motoru musí po krátké
chvíli kdy dochází k vytvoření potřebného mazacího tlaku v mazací soustavě zhasnout. Tím je
signalizována správná funkce mazání motoru.
 

Poruchy:

o kontrolka se nerozsvítí – prasklá žárovka, vyměnit
o kontrolka nezhasne – nedošlo k vytvoření potřebného tlaku v mazací soustavě motoru
nebo je závada na čidle tlaku oleje; motor vypnout a zjistit závadu
o kontrolka se při jízdě rozsvítí nebo problikává – ztráta nebo úbytek mazacího tlaku oleje;
motor ihned zastavit, v jízdě pokračovat až po odstranění závady.
Některé automobily mají na přístrojové desce umístěn tlakoměr oleje, který ukazuje tlak oleje
v mazací soustavě motoru po jeho spuštění. Správnou hodnotu tlaku předepisuje výrobce
vozidla pro zahřátý motor. V režimu volnoběžných otáček motoru může být tato hodnota nižší,
naopak po spuštění studeného motoru za nízké venkovní teploty bude tato hodnota vyšší.
 

7. Popište funkci signalizace správné činnosti dobíjení akumulátoru a mazání
motoru řidiči vozidla a signalizaci případných projevů poruch během jízdy
vozidla.

Dobíjení akumulátoru:
 

Funkce signalizace správné činnosti dobíjení akumulátoru je u vozidel řešeno červenou kontrolní
svítilnou se symbolem akumulátoru umístěnou na přístrojové desce. Ta se při zapojení elektrických
obvodů klíčem spínací skříňky rozsvítí. Po nastartování motoru a mírném zvýšení otáček musí
zhasnout. Tím je signalizována správná funkce alternátoru (dynama) a dobíjecí soustavy
akumulátorů.

Poruchy:

- kontrolka se nerozsvítí prasklá žárovka, vyměnit
- kontrolka i při vyšších otáčkách motoru problikává nebo nezhasíná
o málo napnutý klínový řemen pohonu alternátoru, napnout
o závada na alternátoru nebo regulátoru napětí
U řady nákladních automobilů a autobusů je na přístrojové desce ke kontrole napětí elektrické
soustavy umístěn voltmetr. Po zapnutí elektrických obvodů klíčem spínací skříňky je na něm
indikováno okamžité napětí akumulátorů a po spuštění motoru na něm lze sledovat napětí elektrické
soustavy. Je-li ručička voltmetru za vyznačenou mezí, dobíjecí soustava přebíjí. Je-li naopak před
ní, nedobíjí. Zůstává-li ručička voltmetru na hodnotě původního napětí akumulátorů, je dobíjecí
soustava nefunkční.
Voltmetr
Čtvereček uprostřed stupnice vyznačuje mez, ve které se
musí ručička pohybovat, je-li dobíjecí soustava bez závad.
Druhy
Klasické akumulátory s nádobou z tvrdé pryže a šroubovacími zátkami článků jsou nahrazovány
bezúdržbovými akumulátory s průhlednými plastovými nádobami a v poslední době také zcela
uzavřenými akumulátory s vestavěným indikátorem nabití.
 

8. popište kontrolu a ošetřování kapalinové chladící soustavy vozidla a
zajištění regulace provozní teploty motoru.

Kontrola:

- těsnosti chladícího systému, dotažení spojů
- množství chladící kapaliny v soustavě
- napnutí a stav klínových řemenů pohonu čerpadla chladící kapaliny
- pohonu ventilátoru (klínové řemeny, viskózní spojka, tepelný spínač elektromotoru)
- ovládání regulačních clon nebo žaluzií před chladičem (je-li jimi vozidlo vybaveno)
- rozsvícení kontrolky minimálního množství chladící kapaliny při startování (ji-li tím vozidlo
vybaveno)
- za jízdy teplotu chladící kapaliny
- před zimním obdobím hustotu (bod tuhnutí) chladící kapaliny
- jednou za tři roky vyměnit celý objem chladící kapaliny v soustavě
- čistota chladiče pro jeho správnou funkci
 

Regulace provozní teploty motoru:

Regulace provozní teploty kapalinou chlazených motorů je zajištěna termoregulátorem. Jeho
správná funkce má zajistit optimální úroveň teploty motor. Dokud je motor studený, je
termoregulátor uzavřen a chladící kapalina proudí jen uvnitř motoru, aby provozní teplota
dosáhla o nejdříve asi 80°C. Po dosažení předepsané teploty provozní teploty termoregulátor
otevře cestu chladící kapalině do chladiče, kde se ochlazuje v množství svislých tenkostěnných
trubek. Ty jsou ochlazovány náporem proudícího vzduchu při jízdě vozidla nebo ventilátorem.
U některých vozidel bývají před chladičem clony nebo žaluzie, kterými se reguluje průchod
vzduchu chladičem.
 

9. Popište signalizaci teploty chladící kapaliny řidiči a postup, došlo-li
k přehřátí motoru (např. při dlouhém couvání nebo popojíždění v koloně
apod.).

Teplota chladící kapaliny je řidiči signalizována buď:
- teploměrem chladící kapaliny na přístrojové desce ukazující okamžitou teplotu chladící
   kapaliny v motoru
- varovnou kontrolkou přehřátí motoru
- varovným akustickým signálem
 

Postup při přehřátí motoru:

Zajistit zvýšení výkonu chlazení:

- přeřazením na nižší rychlostní stupeň , kdy dojde ke zvýšení otáček motoru a zrychlí se tak
   oběh chladící kapaliny v motoru a zároveň se sníží zatížení motoru
- otevřením přívodu chladící kapaliny do výměníku tepla vytápění kabiny (karoserie) vozidla
   a zapnutím ventilátoru topení
- zajištěním co největšího průchodu vzduchu chladičem (kontrola úplného otevření clon nebo
   žaluzií před chladičem, příp. sejmutí krycí dečky z otvoru vstupu vzduchu do chladiče, je-li
   nasazena)
- zastavením vozidla a ponecháním chodu motoru ve volnoběžných otáčkách s kombinací
   výše uvedených postupů
   V žádném případě se nesmí sejmout víčko z chladiče nebo expanzní nádoby. Přetlak páry         může
   způsobit vážný úraz. Kontrolu množství chladící kapaliny a její doplnění lze provést až po
   dochlazení motoru (pod 50°C). Zároveň je potřebné zjistit příčinu přehřátí motoru, případně
   změnit jízdní režim. Je-li příčinou vadný termoregulátor, lze jej pro nouzové dojetí vyjmout.
 

10.Popište kontrolu a ošetřování vzduchové chladící soustavy vozidla a
zajištění regulace provozní teploty motoru.
 

Kontrola:

- pohonu dmychadla (napnutí a stav klínových řemenů, funkci hydraulické spojky a ventilu
   automatické regulace chlazení)
- upevnění dmychadla ve třmenech, krycích a rozváděcích plechů
- těsnosti krycích plechů
- čistoty chladících žeber a lopatek dmychadla
- za jízdy teplotu motoru a oleje
 

Ošetřování:
 

- napnutí klínových řemenů
- odstraňování nečistot vhodným odmašťovacím prostředkem a vyfoukání stlačeným
   vzduchem
 

Regulace provozní teploty motoru:

Regulace provozní teploty vzduchem chlazených motoru zajištěna změnou množství chladícího
vzduchu protékajícího přes chladící žebra válců. To se provádí buď škrcením průtoku vzduchu
  clonami nebo žaluziemi, častěji však regulací otáček dmychadla. Dokud je motor studený, jsou clony nebo žaluzie uzavřeny, nebo se do hydraulické spojky pohonu dmychadla nepřivádí přes zavřený ventil automatické regulace chlazení žádný olej. S postupným zahříváním motoru
dochází k otevírání clon nebo žaluzií, případně k dodávce tlakového oleje do hydraulické spojky
pohonu ventilátoru, který se roztáčí a tím začíná proudit vzduch na chladící žebra.
Dmychadlo chlazení poháněné motorem tlačí studený vzduch mezerami chladících žeber na
hlavách a válcích motoru.
Proudění chladícího vzduchu je usměrňováno krycími a rozváděcími plechy.
Řízení teploty motoru se provádí změnou množství chladícího vzduchu, buď škrcením jeho
průtoku nebo úsporněji regulací dmychadla které spotřebovává značný výkon.
Nevýhodou vzduchem chlazených motorů je vyšší hlučnost.
Zdrojem hluku není jen chladící dmychadlo a velkou rychlostí proudící chladící vzduch, ale také
vyšší hluk spalování který není tlumen tak dobře, jako u motorů chlazených kapalinou.
Hlavní výhodou, pro kterou se vzduchem chlazené motory stále používají, je schopnost funkce
při každé venkovní teplotě.
Motory se rychleji ohřívají na provozní teplotu a nehrozí u nich nebezpečí zamrznutí nebo
přehřátí chladící kapaliny.

11. Popište hlavní části palivové soustavy vznětového motoru:

Úkolem palivové soustavy vznětového motoru je skladování, doprava, čištění a příprava
paliva k vytvoření zápalné směsi.
Skládá se z nádrže, přívodního potrubí, palivového čerpadla, palivového nízkotlakého potrubí,
hrubého a jemného čističe paliva, vstřikovacího čerpadla, palivového vysokotlakého potrubí a
vstřikovačů.
 

12. V čem spočívá údržba a ošetřování palivové soustavy vznětového motoru.
 

Kontrola:
 

- množství paliva v nádrži
- těsnost a neporušenosti palivových rozvodů a jejich spojů
- zanesení skleničky hrubého čističe paliva
- výfukových plynů za jízdy vozidla (barva)
- seřízení vstřikovacího čerpadla a vstřikovačů v odborné dílně
 

Ošetřování:

- čištění sítka skleničky hrubého čističe paliva
- výměna vložky jemného čističe paliva ve lhůtách podle předpisu výrobce, nebo podle
   potřeby
- odvzdušňování palivového systému podle potřeby
- odkalování palivové nádrže 1x ročně
- odstraňování netěsností palivových rozvodů
 

Akumulační vstřikovací soustava Common Rail:

Je to elektronicky regulovaná vysokotlaká vstřikovací soustava se společnou rozdělovací trubkou
(angl. Common Rail). Z rozdělovací trubice se palivo přivádí do spalovacího prostoru přes
vstřikovače ovládané magnetickými ventily.
Systém vstřikování se sdruženými vstřikovači
Je to elektronicky řízený systém vstřikování, u kterého má každý válec motoru v hlavě válců jeden
sdružený vstřikovač (něm. Pumpe-Düse Einheit – PDE, angl. Unit Injektor – UI). Tyto vstřikovače,
čerpadlové trysky, dosahují nejvyšších vstřikovacích tlaků až 205 MPa.

13. Popište postup při odvzdušnění palivové soustavy vznětového motoru.

Provádí se při poruše těsnosti a zavzdušnění palivového systému.
 

Postup:
 

- odstranit netěsnost
- povolit odvzdušňovací šrouby na víku jemného čističe paliva
- dopravním čerpadlem čerpat palivo, dokud z čističe nevytéká čirá nafta bez bublin; šrouby
   utáhnout
- povolit odvzdušňovací šrouby na vstřikovacím čerpadle a znovu čerpat palivo, dokud nevytéká
   čirá nafta; šrouby utáhnout postupně ve směru toku paliva.
 

14.Popište při hledání příčiny zavzdušnění palivové soustavy vznětového motoru

Zavzdušnění je nejčastější závadou palivového systému, kdy malé množství a nízký tlak paliva je
příčinou nedostatečné funkce všech vstřikovačů a tedy i snížení výkonu nebo zastavení motoru. Ten
musí být pro zajištění správné funkce dokonale těsný a odvzdušněný.
Příčinou zavzdušnění je:
- na sací části, od nádrže k palivovému čerpadlu, netěsnost potrubí ve spojích nebo prodřené a
děravé potrubí. Tato závada se musí projevit únikem paliva, ale častěji soustavným
zavzdušňováním celého palivového systému. Nemožnost odvzdušnění.
- na nízkotlakové, výtlačné části, od palivového čerpadla ke vstřikovacímu čerpadlu, obdobná
netěsnost nebo poškozené potrubí. Tato závada se projeví již jako unikání paliva. Současně
dochází k přisávání vzduchu, který tak zavzdušní celou soustavu.
Postup hledání příčiny:
- prohlédnout palivová potrubí a zjistit poškozené nebo netěsné místo
- poškozené potrubí vyměnit, netěsné spoje dotáhnout
 

15.Popište funkci regulátoru otáček vstřikovacího čerpadla a funkci omezovače
losti.
Regulátor vstřikovacího čerpadla udržuje při nezatíženém motoru otáčky naftového motoru na
stejné výši (udržuje volnoběh), zabraňuje – omezení překročení nejvyšších přístupných (kritických)
otáček motoru. Regulátor tedy automaticky, bez ohledu na postavení hřebenové tyče ve
vstřikovacím čerpadle (nezávislé poloze pedálu akcelerace), řídí dodávku množství paliva pro
jednotlivé válce motoru. Tvoří se vstřikovacím čerpadlem jeden celek.
Dělí se na regulátory:
- s odstředivou omezovací regulací (omezuje maximální otáčky)
- s odstředivou výkonnostní regulací (regulují dodávku paliva v závislosti na proměnlivém
provozním zatížení)
- s kombinací obou regulací
Omezovač rychlosti je soustava prvků vozidla, která slouží k omezení maximální rychlosti vozidla.
Dosažením maximální nastavené rychlosti vozidla omezí regulátor množství dodávaného paliva do
motoru a nemůže tak dojít k dalšímu zvyšování rychlosti vozidla. Omezovače rychlosti se používají
nejčastěji u elektronicky řízeného vstřikování paliva vznětových motorů.
16. Popište kontrolu a údržbu výfukového systému motoru.
Výfukový systém motoru svádí výfukové plyny z jednotlivých válců do výfukového potrubí. Jeho
součástí je tlumič výfuku, kde se horké výukové plyny ochlazují, dodatečně expandují a vycházejí
něj s podstatně sníženým hlukem do atmosféry.
Kontrola:
- těsnost výfukové soustavy
- uchycení výfukového potrubí
- u vozidel s katalyzátory nebo filtry pravidelná kontrola jejich funkce v odborné dílně
- pohyblivost ovládacího mechanismu klapky výfukové brzdy
- seřízení správné činnosti výfukové brzdy v odborné dílně
Údržba:
- protikorozní ochrana výfukového systému
- promazání kloubových částí ovládacího mechanismu výfukové brzdy
Výfuková brzda s pneumaticky ovládanou klapkou, která zcela uzavírá výfukové potrubí,
umožňuje: zvýšit brzdný účinek motoru nebo zastavit motor při chodu ve volnoběžných otáčkách.
17.Popište, jakou funkci plní katalyzátor výfukových plynů, jeho umístění na
vozidle a jakými způsoby lze ovlivnit jeho životnost.
Katalyzátor je pasivní prostředek ke snižování obsahu škodlivin ve výfukových plynech
zážehových automobilních motorů. Umístěn je ve výfukovém traktu jako přídavné zařízení,
obvykle za sběrným potrubím co nejblíže k motoru.
Podmínky ovlivňující životnost katalyzátorů :
- nutný provoz na bezolovnatý benzín
- spolehlivá funkce zapalovacího systému (bez „vynechání“)
- nemožnost roztahování automobilu při studeném startu, příp. jízda s vypnutým zapalováním a
zařazeným převodovým stupněm
- odolnost proti korozi dílů katalyzátorů a přívodního výfukového potrubí mezi motorem a
katalyzátorem.
Činnost katalyzátoru:
Nejčastěji používanými katalyzátory jsou oxidačně-redukční, tzv. třícestné katalyzátory. Tímto
nepříliš vhodným označením se má vyjádřit, že v jednom tělese katalyzátoru probíhají současně
vedle sebe tři chemické přeměny (reakce).
 NOx se redukuje na dusík (uvolňuje se kyslík)
 CO oxiduje na CO2 (spotřebovává se kyslík)
 sloučeniny HC oxidují na CO2 a H2O (spotřebovává se kyslík)
Aby tyto chemické reakce mohly proběhnout, je nutné aby katalyzátor dosáhl teploty zahajující
reakci a směs vzduchu a paliva odpovídala stechiometrickému součiniteli přebytku vzduchu
([Lambda] λ=1 ). Katalyzátor podporuje nejúčinnější přeměnu škodlivin jen ve velmi úzké oblasti
směšovacího poměru. Tato oblast označována jako okno λ,nebo katalyzátorové okno. Je v rozmezí
součinitele přebytku vzduchu λ=0,995-1,00. Při tomto poměru paliva a vzduchu vznikají výfukové
plyny ve složení, při kterém kyslík, který vzniká při redukci oxidů dusíku, postačuje k tomu, aby
podíly HC a CO ve výfukových plynech téměř úplně zoxidovaly na CO2 a H2O. Bohatší směs
(λ<0,99) má za následek nárůst podílu CO a HC ve výfukových plynech a naopak chudší směs
(λ>1,00) vede k nárůstu podílu oxidů dusíku.
Katalyzátor s řízeným systémem přípravy směsi (řízený katalyzátor)
Vhodného složení směsi lze dosáhnout pouze v uzavřeném regulačním obvodu. Složení směsi se
kontroluje podle složení výfukových plynů sondou vzniká. Při odchylkách od přebytku vzduchu
λ=1 se složení směsi příslušně koriguje. V tomto případě mluvíme o katalyzátoru s řízeným
systémem tvorby směsi, nepřesně označovaném jako řízený katalyzátor. Maximální míra přeměny
(účinnost) katalyzátoru je 94 až 98%, tzn. Že 94 až 98% škodlivin se přeměn (mezi sebou reaguje)
na nejedovaté látky.
Katalyzátor s neřízeným systémem přípravy směsi (neřízený katalyzátor)
Není zde použita λ sonda. Tvorba směsi je podle systému tvorby směsi řízena jen v závislosti na
provozních stavech motoru a složení výfukových plynů se nekontroluje. Katalyzátory s neřízeným
systémem tvorby směsi dosahují účinnosti jen asi 60%.
Provozní podmínky katalyzátorů
Katalytické reakce mohou probíhat jen pokud je teplota katalyzátoru vyšší než asi 250°C (teplota
zahajující reakci). Dosažení této teploty po spuštění studeného motoru lze významně zkrátit
umístěním katalyzátoru, izolovaným sběrným výfukovým potrubím, nebo velkým zkrácením
předstihu zážehu (až o 15°).
Optimální pracovní teplotní oblast katalyzátoru je: 400 až 800°C.

18. Popište činnost turbodmychadla, funkci chladiče vzduchu (mezichladiče) a
způsoby jejich ošetřování.
Turbodmychadlo se používá u tzv. přeplňovaných motorů. Účelem přeplňování spalovacích
motorů je dopravit do válců více vzduchu, než je jejich skutečný objem, a tím zvýšit jeho výkon při
srovnatelné nižší spotřebě paliva. Významný důsledek zvyšování výkonu tímto způsobem je
zmenšení hmotnosti a rozměrů motoru.
Turbodmychadlo se skládá ze dvou částí: turbíny, která je napojena na výfukové potrubí motoru a
dmychadla, které je napojeno na sací potrubí. Obě části mají společný hřídel. Proud výfukových
plynů proudící přes lopatky turbíny roztáčí turbínu a tím i dmychadlo. To stlačuje nasávaný vzduch
a dopravuje ho pod tlakem plnícím potrubím do válců.
Turbodmychadlo v nízkých otáčkách pracuje přeplňovaný motor jako motor s přirozeným sáním.
Při zvýšení otáček asi na 800 1/min se množství výfukových plynů a jejich proud začne roztáčet
turbínu.
Při plném výkonu motoru dosahují otáčky turbodmychadla až 100 000 1/min a turbína je ohřátá až
do červeného žáru.
Ložiska hřídele turbodmychadla proto musí být namazána a chlazena olejem z mazacího systému
motoru.
Samotné turbodmychadlo nevyžaduje, kromě kontroly dotažení spojů a těsnosti připojených
potrubí, žádnou údržbu. Pro zajištění jeho správné funkce a životnosti je však důležité dodržovat
zásady provozu především studeného motoru (dané výrobcem) a provádět předepsanou údržbu
čističe vzduchu, pravidelnou výměnu olejové náplně motoru s čističem oleje, používat předepsaný
druh motorového oleje a zajišťovat jeho správné množství v motoru.
19.Popište ošetřování čističe vzduchu (suchý, mokrý) a čem spočívá údržba
plnícího systému motoru.
Čistič vzduchu
Venkovní vzduch je nasávacím potrubím přiveden do čističe, kde je při průchodu čistící vložkou
zbaven prachu a ostatních nečistot.
Čistič vzduchu zároveň tlumí hluk sání.
Suchý čistič vzduchu s výměnnou papírovou vložkou
V běžném provozu se používá nejčastěji. Je vybaven indikátorem znečištění
Mokrý (olejový) čistič vzduchu
Nečistoty se zachycují v oleji na povrhu kovových čistících vložek.
Čistič s papírovou vložkou:
Signalizuje-li indikátor nebo kontrolní svítilna vysoké znečištění filtrační vložky:
- odmontujeme víko čističe
- vyjmeme filtrační vložku a opatrně ji zevnitř vyfoukáme stlačeným vzduchem
- vyčištěnou vložku vložíme zpět do čističe a namontujeme jeho víko
jestliže i po tomto zásahu je při běhu motoru v nejvyšších otáčkách dále signalizováno vysoké
znečištění, je nutno vložku vyměnit.
Mokrý (olejový) čistič:
Ošetřujeme podle instrukcí výrobce vozidla.
- znečištěný olej z čističe vylijeme do sběrné nádoby
- odstraníme usazeniny ze dna nádoby čističe a umyjeme ji technickým benzinem
- filtrační síta vypereme v technickém benzinu
- všechny díly čističe vyfoukáme stlačeným vzduchem
- nádobu čističe naplníme novým olejem nejvýše po horní značku
Pozor! Při přeplnění může olej nasátý do motoru způsobit jeho vážné poškození.
- při montáži čističe dbáme na správné usazení těsnění.
Kontrola a údržba plnícího systému
Pravidelně kontrolujeme:
Neporušenost, těsnost a upevnění všech částí plnícího potrubí.
Netěsnosti mají za následek:
- zvýšení opotřebení motoru při přisávání nečistot
- u přeplňovaných motorů snížení výkonu při unikání plnicího vzduchu
Stav čističe vzduchu
kontrolujeme pravidelně podle provozních podmínek vozidla. Včas provádíme jeho údržbu
předepsanou výrobcem vozidla.
Zanesený čistič vzduchu má za následek:
- snížený výkon motoru
- a zvýšení spotřeby paliva
20.Popište, jakou funkci plní u vozidla spojka a jakými způsoby lze ovlivnit její
životnost.
Spojka zajišťuje spojení, krátkodobé vyřazení a pozvolné zařazování motoru do záběhu
s převodovým ústrojím. Krátkodobé vyřazení motoru ze záběru je nutné pro změnu převodového
stupně, pro zastavení vozidla a pro usnadnění studeného startu motoru. Pozvolné zařazování motoru
do záběhu se používá plynulému rozjezdu vozidla.
Životnost spojky je ovlivněna:
Správným seřízením spojky, čemuž odpovídá:
- seřízení vůle spojky pro její dostatečné vypnutí a zapnutí
- seřízení vypínacího zařízení pro správnou plynulost záběru při zapínání, kdy tzv. „škubání“
může odpovídat deformacím nebo poškozením na třecích plochách spojky nebo vypínacích
prvcích
Funkčními těsnícími prvky mezi motorem, spojkou a převodovkou. Pronikání oleje do spojky
způsobuje zaolejování a následné poškození obložení spojky.
Provozním režimem spojky; volba mezi rychlostí zapínání spojky a současnou velikostí otáček
motoru (rázy při rychlém zapínání, zahřívání při zdlouhavém zapínání).

21.Popište, jakou funkci plní u vozidla převodovka, rozdělovací převodovka,
spojovací hřídel, rozvodovka, diferenciál a kolové redukce; v čem spočívá
jejich ošetřování.
Převodovka umožňuje změnou rychlostních stupňů přizpůsobovat optimální režim práce motoru
okamžitým provozním požadavkům jízdy. To znamená, že při stejných otáčkách motoru může být
vhodnou volbou převodového stupně dosaženo buď vysoké hnací síly při nízké rychlosti, nebo
vysoké rychlosti při nízké hnací síle. Převodovka dále umožňuje dlouhodobé přerušení přenosu
hnací síly z motoru na kola zařazením neutrálu, zařazení zpětného chodu a brzdění vozidla
motorem.
Rozdělovací převodovka rozděluje točivý moment hlavní nebo přídavné převodovky na přední a
zadní nápravu. Je vybavena spojkou pro zapínání a vypínání předního pohonu.
Spojovací hřídele propojují a přenášejí točivý moment mezi jednotlivými skupinami převodového
ústrojí, které spolu nemohou být, vzhledem k vzdálenosti a poloze, přímo spojeny. Zpravidla jsou u
automobilů spojovacími hřídeli propojeny převodovka s rozvodovkou a rozvodovka s nábojem
kola. Konce spojovacích hřídelů jsou osazeny klouby, které umožňují změnu vzájemné polohy
propojovaných skupin.
Tříhřídelové převodovky
Tyto převodovky se používají u vozidel s motorem vpředu a náhonem zadní nápravy. Hnací
(vstupní, spojková) a hnaná (výstupní) hřídel leží v jedné ose. Přední konec hnané hřídele je uložen
v hřídeli hnací. Rovnoběžně s těmito hřídelemi je uložena předlohová hřídel. Převod jednotlivých
rychlostních stupňů je kromě přímého záběru (i=1) tvořen vždy dvěma páry ozubených kol: soukolí
stálého záběru a soukolí jednotlivých rychlostních stupňů. Při zařazení přímého záběru se pevně
spojí hnací a hnaná hřídel.
Převodovka se zajištěnou synchronizací
Rozdělovací převodovka s diferenciálem
Kloubová hřídel se dvěma křížovými klouby
Automobil s permanentním pohonem všech kol:
Rozvodovka převádí vedení hnacího momentu z podélného do příčného směru, zvyšuje ho a
rozděluje na kola.
Diferenciál vyrovnává velikost přenášeného točivého momentu na obou kolech nápravy a zároveň
umožňuje jejich rozdílné otáčení v zatáčkách nebo na nerovnostech. Ke stejnému účelu se používá,
je-li umístěn mezi hnacími nápravami.
Některé diferenciály jsou opatřeny uzávěrkou, která je vyřadí z činnosti, např. při protáčení kol na
kluzkém povrchu.
Kolové redukce jsou jednostupňové stálé převody v hlavách kol, které zvyšují výsledný točivý
moment přenášený na kolo a snižuje zatížení celého převodového ústrojí.
Ošetřování těchto převodních ústrojí spočívá především v:
- kontrole množství olejových náplní a její výměně ve lhůtách předepsaných výrobcem
- kontrole těsnosti převodových skříní
Diferenciál s pastorkem
Samosvorný diferenciál s lamelovými spojkami
Pravé kolo se protáčí
Osový diferenciál Torsen
22.Popište rozdíl mezi synchronizovanou a nesynchronizovanou převodovkou,
způsob jejich ovládání a použití ve vozidlech.
Volba převodový stupňů se realizuje spojením dvou ozubení, zasouváním zubové spojky na boční
(blokovací) ozubení na boku kola. Ke spojení může dojít, jen jsou-li otáčky obou ozubení stejné
(synchronní). Proto je nutné při řazení rychlostních stupňů nejdříve otáčky vyrovnat a potom
příslušný rychlostní stupeň zařadit.
U nesynchronizovaných převodovek k tomuto vyrovnání otáček nedochází žádným zařízením
v převodovce, ale jednotlivými úkony řidiče. Ty spočívají ve dvojím vyšlápnutí spojky při řazení
vyšších rychlostních stupňů a v dávání tzv. meziplynu při řazení na nižší rychlostní stupeň. Řazení
je zdlouhavé, vyžaduje nácvik jednotlivých úkonů, nutných k bezhlučnému řazení rychlostních
stupňů, a životnost ozubených kol je nízká.
Synchronizované převodovky používají k zajištění bezhlučného a snadnějšího řazení rychlostních
stupňů a k prodloužení životnosti ozubených kol tzv. synchronizačního zařízení. Při řazení se
nejdříve vyrovnají otáčky příslušného ozubeného kola s otáčkami zubové spojky a potom teprve
dojde k zasunutí do sebe.
Neutrální poloha
23.Popište význam kombinovaných (půlených) převodovek a jakou funkci plní
uzávěrka diferenciálu.
Ke zvětšení rozsahu převodových stupňů hlavní převodovky se používají další přídavné převody,
které mohou být umístěny buď před hlavní převodovkou nebo za ní. Nejčastěji jsou voleny jako
dvoustupňové a zdvojnásobují počet převodových stupňů.
Je-li přídavný převod umístěn před hlavní převodovkou, půlí každý převodový stupeň a přechod
mezi jednotlivými rychlostními stupni je méně strmý. Toho se využívá především při jízdě s plně
naloženým vozidlem, nebo při jízdě do kopce .
Přídavný převod umístěný za hlavní převodovkou se používá pro redukci převodů hlavní
převodovky a zvětšení točivého momentu, např. pro jízdu ve složitých terénních podmínkách.
Diferenciály hnacích náprav některých vozidel jsou vybaveny uzávěrkami, které diferenciál
vyřazuje z činnosti. Zapnutím uzávěrky diferenciálu se znemožní rozdílné otáčení pravého a levého
kola hnacích nápravy. Toho se využívá např. při jízdě nebo vyproštění vozidla v kluzkém nebo
měkkém terénu.
24.Popište, jakou funkci plní na vozidle tlumiče pérování a stabilizátor, projevy
jejich nesprávné činnosti na technický stav vozidla a bezpečnost jízdy.
Tlumiče kmitů tlumí kmitání náprav vznikající při jízdě na nerovnostech, v zatáčkách, akceleraci a
brzdění. Vinutá nebo pneumatická pružina, která je pružícím prvkem automobilu, nemá
samotlumící schopnost, dochází k rozkmitání nápravy a musí být o tlumiče těchto kmitů doplněna.
Zlepšuje se tak styk kola s vozovkou a tím se zvyšuje bezpečnost jízdy (řiditelnost vozidla, účinnost
brzdění), jízdní pohodlí a snižuje se opotřebení pneumatik.
Tlumícího účinku kmitů je dosaženo odporem částí tlumiče proti změně vzájemné polohy. Např. u
nejčastěji používaných teleskopických tlumičů je tohoto dosaženo přetlačováním kapaliny malým
otvorem kalibrovaným otvorem mezi dvěma komorami. Kapalina je tlačena pístem, na který je
přenášen pohyb od nápravy.
Účelem stabilizátoru je zamezit naklánění vozidla vlivem odstředivé síly při projíždění zatáčky a
tím zajistit stálý styk kola s vozovkou a zlepšit ovladatelnost vozidla.
Tlumiče pérování
Tlumiče pérování mají zásadní vliv na bezpečnou a plynulou jízdu, protože:
- zabraňují rozkmitání náprav při přejezdu kola přes nerovnosti vozovky,
- zajišťují neustálý styk kola automobilu s povrchem vozovky (tlačí kolo k vozovce).
Kapalinové i plynokapalinové tlumiče využívají schopnosti speciálního oleje utlumit pohyb, který
se do tělesa tlumiče přenáší z nápravy. Podmínkou jejich správné činnosti je tedy naprostá těsnost.
Pozor, u nedostatečně fungujících nebo poškozených tlumičů není zajištěn neustálý styk kol vozidla
s vozovkou: dochází k rozkmitání kol a k výraznému zhoršení jízdních vlastností vozidla, které
může vést až ke ztrátě ovladatelnosti vozidla při průjezdu zatáčkou! Protože předpokladem
účinného brzdění je stálý kontakt pneumatik s vozovkou, znamená špatná funkce tlumičů také
značné prodloužení brzdné dráhy vozidla!
Protisměrné propérování obou náprav, což je obvyklá situace v terénu. Překážkou zatlačené kolo
působí na píst hydraulického ovladače, který přetlačuje kapalinu do ovladače druhé nápravy, kde je
situace obdobná. Kapalina může mezi ovladači proudit, stabilizátor se nezkrucuje a podvozek se
tedy chová, jako by byly stabilizátory odpojeny.
Při projíždění zatáčkou jsou kola na vnějším poloměru zatížena účinkem odstředivé síly.
Hydraulické ovladače přenášejí účinek naklopení karoserie na stabilizátory. K pohybu kapaliny tady
nedochází, mění se ale tlakové poměry v ovladačích a ty způsobují větší zkroucení stabilizátoru.
Důsledkem je rovnoměrnější přítlak všech kol a menší náklon karoserie.
25.Popište účel posilovače brzd a řízení na vozidle, proč se nesmí za jízdy
vypínat motor.
Posilovačem brzdného účinku se zvětšuje svalová síla řidiče, kterou působí na ovládací pedál brzdy.
Tím je zajištěn větší komfort ovládání (nižší potřeba ovládací síly) při zvětšení vlastního brzdného
účinku, snižuje se únava řidiče při častém brzdění a zvyšuje se tak bezpečnost provozu vozidla.
Posilovač brzdného účinku se používá u kapalinových brzdových soustav.
U převážné většiny dnešních osobních a lehkých nákladních automobilů je použit posilovač
využívající ke své činnosti podtlaku, který vzniká buď v sacím potrubí motoru (benzínové motory)
nebo zvláštním čerpadlem (naftové motory).
Posilovačem řízení je posílena síla řidiče, kterou působí na volant při otáčení volantem. Zvyšuje se
tak komfort při ovládání vozidla a snižují se tak nároky na fyzickou sílu řidiče.
Osobní, nákladní automobily a autobusy jsou vybaveny různými druhy posilovačů, které využívají
ke své činnosti nezávislé zdroje energie jako stlačený vzduch, tlakový olej nebo elektrickou energii.

26.Popište účel antiblokovacího systému (ABS) na vozidle a kontrolu jeho
správné funkce.
Vozidlo lze udržet v požadovaném směru (řídit) anebo účinně brzdit jen odvalují-li se jeho kola. Při
zablokovaných kolech se vozidlo smýká, je neřiditelné a jeho brzdná dráha se neúměrně zvětšuje.
Nejčastěji k tomu dochází při prudkém brzdění na kluzké vozovce. Aby k tomuto nebezpečnému
jevu nedocházelo, používá se u automobilů tzv. protiblokovací brzdový systém – ABS, který při
brzdění zabrání zablokování kola a udržuje brzdnou sílu na hranici otáčení a blokování, kde je
nejvyšší brzdný účinek. Kolo se tak stále odvaluje, nesmyká se a vozidlo je řiditelné.
Kontrola správné funkce ABS:
Po zapojení elektrických obvodů klíčem spínací skříňky se musí rozsvítit všechny kontrolní svítilny
ABS. Nesvítí-li některá z nich, je vadná buď žárovka nebo je závada v elektrické instalaci.
Červené svítilny ABS musí zhasnout po rozjezdu při rychlosti asi 5km/h, nebo u některých systémů
ještě před rozjezdem. Svítí-li nadále některá ze svítilen nebo rozsvítí-li se v průběhu jízdy, jedná se
poruchu systému ABS.
Kontrola správné funkce ABS je popsána v návodu k používání konkrétního vozidla.

27.Popište účel systému regulace prokluzu kol hnacích náprav (ASR) a
kontrolu jeho správné funkce.
Při rozjezdu vozidla nebo akceleraci na kluzkém povrchu dochází k prokluzu hnacích kol. Nelze
plně využít sílu vyvinutou hnacím ústrojím, kola prokluzují a jsou neřiditelná. K odstranění tohoto
jevu je rozšířen systém ABS o systém regulace prokluzu hnacích kol – ASR, který vyrovnává
rychlosti otáčení kol podle adhezních podmínek. Prokluzující kolo je přibrzďováno a udržováno na
hranici prokluzu, kde je nejúčinněji přenos hnací síly na vozovku a je řiditelné. Stabilizuj se tak
jízdní vlastnosti vozidla v kritických situacích, ulechtej se řízení vozidla, ale jen pokud nejsou
překročeny fyzikální hranice.
Kontrola jeho správné funkce:
- při zapojení elektrických obvodů klíčem spínací skříňky se rozsvítí žlutá kontrolní svítilna na
přístrojové desce a je-li systém ASR funkční, opět zhasne
- jestliže je ASR v činnosti, kontrolní svítilna se při rozjezdu opět rozsvítí
28. Popište funkci provozní, parkovací, pomocné (odlehčovací) a nouzové brzdy.
Brzdová soustava slouží ke snížení rychlosti jedoucího vozidla, k jeho zastavení a k zajištění
stojícího vozidla.
Základními druhy brzdových soustav jsou:
- provozní brzda; umožňuje ovládání zastavení vozidla za všech podmínek, tj. bez ohledu na
rychlost, zatížení a velikost stoupání či klesání vozovky
- nouzová brzda; musí umožnit zastavení vozidla a to i v případě poruchy provozní brzdy
- parkovací brzda; umožňuje zajištění stojícího vozidla a to i v nepřítomnosti řidiče
- odlehčovací brzda; snižuje rychlost vozidla a podporuje účinek provozní brzdy. Neslouží
k zastavení nebo k zajištění vozidla při stání.
Odlehčovací brzdy slouží ke snižování nebo udržování rychlosti vozidla, zejména při sjíždění
dlouhých, táhlých svahů. Jsou nezávislé na provozních brzdách, které šetří (odlehčují) a zvyšují
jejich pohotovost. Mají měkký záběr a vylučují blokování kol, proto se hodí ke zpomalování na
kluzkých vozovkách. Dělí se na:
- motorové brzdy (využívají odporu motoru bez dodávky paliva)
- retardéry (využívají odporu při víření kapaliny nebo elektromagnetického odporu).
Princip činnosti motorové odlehčovací brzdy
Je jí vybaveno v podstatě každé vozidlo. Využívá se mechanického pumpovního odporu při
stlačování vzduchu v pracovním prostoru válce bez dodávky paliva. Motor, který je spojen
s převodovým ústrojím, tak vyvíjí brzdný účinek.
Tento účinek může být zesílen tzv. výfukovou brzdou. Je umístěna na konci sběrného výfukového
potrubí. Ventil výfukové brzdy uzavře sběrné potrubí a zároveň se nastaví nulová dodávka paliva.
Motor při výfukovém zdvihu stlačuje nasátý vzduch do uzavřeného prostoru sběrného potrubí, kde
vzrůstá tlak. Ten působí proti pohybu pístů, které zpomalují svůj pohyb a otáčky motoru se snižují.
To se přes převodové ústrojí projevuje jako brzdící účinek.
Výfukový systém
Výfuková brzda s pneumaticky ovládanou klapkou která zcela uzavírá výfukové potrubí, umožňuje:
- zvýšit brzdící účinek motoru
- zastavit motor při chodu ve volnoběžných otáčkách.
29. Popište princip pomocné (odlehčovací) brzdy (motorové, retardéru
elektromagnetického a retardéru hydrodynamického)
Princip činnosti motorové odlehčovací brzdy:
Je jí vybaveno v podstatě každé vozidlo. Využívá se mechanického pumpovního odporu při
stlačování vzduchu v pracovním prostoru válce bez dodávky paliva. Motor, který je spojen
s převodovým ústrojím, tak vyvíjí brzdný účinek. Tento účinek může byt zesílen tzv. výfukovou
brzdou. Je umístěna na konci sběrného výfukového potrubí. Ventil výfukové brzdy uzavře sběrné
potrubí a zároveň se nastaví nulová dodávka paliva. Motor při výfukovém zdvihu stlačuje nasátý
vzduch do uzavřeného prostoru sběrného potrubí, kde vzrůst tlak. Ten působí proti pohybu pístů,
které zpomalují svůj pohyb a otáčky motoru se snižují. To se přes převodové ústrojí projevuje jako
brzdící účinek.
Princip činnosti elektromagnetického retardéru:
Konstrukčně je vestavěn do hnacího systému vozidla, např. mezi převodovku a hnací nápravu.
Brzdový kotouč (rotor) spojený s hnacím ústrojím se otáčí mezi elektromagnety statoru. Při zapnutí
retardéru prochází elektromagnety elektrický proud, který vyvolá vířivé elektromagnetické proudy
působící proti směru otáčení brzdového kotouče. Brzdový kotouč je tak brzděn a tento účinek se
projeví i v hnacím ústrojí vozidla. Velikost brzdného účinku může být regulována velikostí
protékajícího proudu elektromagnety.
Princip činnosti hydrodynamického retardéru:
Je také zařazen do hnacího ústrojí vozidla. S hnacím ústrojím je spojen otáčivý rotor retardéru,
který je stejně jako stator opatřen lopatkami. Při brzdění retardérem se využívá odporu, který vzniká
vířením kapaliny (oleje) v prostoru mezi statorem a rotorem. Vznikající odpor působí proti směru
otáčení rotoru a ten je tak brzděn. Brzdný účinek je hnacím ústrojím přenášen na vozidlo.

30.Popište princip činnosti kapalinové brzdy a vzduchokapalinové brzdy.
Kapalinové brzdy používají k přenášení ovládací síly řidiče k vlastním brzdám v kolech kapalinu.
Ovládací sil, kterou působí řidič tlakem na pedál hlavního brzdového válce, vytlačuje brzdovou
kapalinu pístem z brzdového válce. Tlak kapaliny je přenášen potrubím k brzdám, kde rozpíná písty
brzdových válečků působící na brzdové čelisti, které přitlačí k brzdovému bubnu, otáčejícímu se
společně s kolem. U kotoučových brzd tlak kapaliny vytlačuje v třmenu brzdy písty, působící na
brzdové destičky, které sevřou kotouč, otáčející se společně s kolem. Třením mezi pevnými a
otáčejícími se částmi dochází k brzdnému účinku.
Vzduchokapalinové brzdy využívají k pohybu pístu v hlavním brzdovém válci, který vytlačuje
kapalinu do brzdového potrubí, místo síly řidiče, tlaku vzduchu ze vzduchotlakové soustavy
vozidla. Řidič sešlápnutím pedálu pouze otevře vzduchový ventil a tlakový vzduch proudí do
vzduchových válců spojených s hlavními hydraulickými válci, z nichž je vytlačována kapalina do
kolových brzd.
31. Popište princip činnosti vzduchové brzdy, vyjmenujte její hlavní části.
Vzduchotlakovou brzdovou soustavu tvoří kompresor, který je zdrojem tlakového vzduchu.
Stlačený vzduch postupuje potrubím do odlučovače oleje, kde je zbaven zbytků oleje a vody.
Vyčištěný vzduch prochází přes protiúrazový vstřikovač do vyrovnavače tlaku s přepouštěčem,
který plní nejdříve pohotovostní a potom zásobní vzduchojem, který reguluje maximální tlak ve
vzduchové soustavě. Od pohotovostního vzduchojemu je vzduch veden k hlavnímu brzdiči,
k brzdiči přívěsů a tlakoměru. Při sešlápnutí pedálu hlavního brzdiče se otevře cesta tlakovému
vzduchu do potrubí k brzdovým válcům, které převádí tlak vzduchu na mechanický pohyb klíče
čelisti brzdy. Natočením klíče brzdy dojde k přitlačení brzdových čelistí na otáčející se buben kola a
tím vyvolání brzdného účinku.

32. popište postup při ošetřování a údržbě jednotlivých částí vzduchové brzdy.
Kontrola:
- těsnost celé soustavy a jednotlivých částí
- napnutí klínových řemenů pohonu kompresoru
- pracovní zdvih pístnic brzdových válců a jejich stav (manžety, pístnice)
- rychlost náběhu tlaku vzduchu ve vzduchotlakové soustavě, dosažení předepsaného tlaku a
velikost úbytku tlaku v systému po zabrzdění
- tloušťka a stav brzdového obložení
- pohyblivost brzdového mechanismu (zejména při vratném pohybu)
- stav brzdových bubnů a těsnících manžet
- upevnění jednotlivých částí
- brzdný účinek a náběh brzd v odborné dílně

33.Popište rozdíl mezi kotoučovou a bubnovou (čelisťovou) brzdou, jejich
výhody a nevýhody.
Kotoučová brzda:
Čelní strany rotujícího brzdového kotouče spojené s nábojem kola jsou při brzdění svírány dvěma
protilehlými brzdovými segmenty (destičkami). Potřebný přítlak brzdových destiček zajišťují písty
uložené v třmenu brzdy, které jsou ovládány tlakovou brzdovou kapalinou. Vzájemným třením se
zpomaluje rotace brzdného kotouče. Velikost tohoto účinku je dána velikostí síly, která brzdové
čelisti ke kotouči přitlačuje.
Bubnová (čelisťová) brzda:
Na rotující brzdový buben, ke kterému je přišroubováno kolo, jsou přitlačovány brzdové čelisti.
Potřebný přítlak brzdových čelistí zajišťují pístky brzdových válečků, které jsou ovládány tlakovou
brzdovou kapalinou nebo natáčením brzdových klíčů u vzduchotlakových brzd. Vzájemným třením
s zpomaluje rotace bubnu. Velikost tohoto účinku je dána velikostí síly, která brzdové čelisti
k bubnu přitlačuje.

34. Vysvětlete, co se rozumí pod pojmem geometrie řídící nápravy vozidla.
Jde o základní postavení řídících kol na nápravě. Ovlivňuje lehkost a citlivost ovládání vozidla,
směrovou stabilitu vozidla, vrácení řídících kol do přímého směru a opotřebení pneumatik řídících
kol.základním požadavkem je, aby se kola při jízdě odvalovala a nikoliv smýkala.
- Sbíhavost kol vymezuje vůle v řízení a přispívá ke stabilitě v přímém směru jízdy
- Odklon kola vymezuje vůli v ložiscích kol (snižuje namáhání ložisek), spolu s příklonem
rejdového čepu zlepšuje stabilitu jízdy a snižuje velikost ovládací síly na řízení
- Příklon rejdového čepu zmenšuje poloměr zatáčení vozidla, pomáhá vracet kola do přímého
směru
- Záklon rejdového čepu vytváří tzv. závlek kola, které má tendenci se po projetí zatáčkou vracet
do přímého směru. Kolo se tak snaží samo zachovávat přímý směr jízdy.
Geometrie řízení
Seřízení řízení a dalších prvků přední nápravy na hodnoty předepsané výrobcem je označováno
souhrnným názvem geometrie řízení (přední nápravy).
U geometrie řízení se především sleduje:
- sbíhavost kol
- odklon kola od svislé roviny
- příklon a záklon rejdového čepu
Správně seřízené řízení zaručuje směrovou stabilitu vozidla, citlivé a přesné ovládání vozidla a
umožňuje po projetí zatáčkou navrácení kol do původního směru. Sbíhavost kol vyrovnává vůle a
deformace pneumatik a řídicí nápravy za jízdy. Odklon ulehčuje otáčení kol a spolu s příklonem
rejdového čepu ulehčuje pohyb řízení při stojícím vozidle. Příklon rejdového čepu pomáhá vracet
kola do přímého směru. Záklon rejdového čepu způsobuje, že kola jsou vlečena, a pomáhá je tak
vracet do přímého směru. Příklon a záklon rejdového čepu spolupůsobí i při udržování stability
řízení při bdění, a u vozidel s pohonem přední nápravy také při akceleraci.
Kontrola a údržba řízení
Závady na řídícím ústrojí a geometrii přední nápravy signalizuje:
- nepravidelné sjíždění pneumatik
- kmitání volantu
- zhoršená směrová stabilita vozidla na vozovce
- zhoršená schopnost řízení vracet se do přímého směru
Z toho, co bylo o řízení a jeho geometrii řečeno, je zřejmé, žen dobrý technický stav řízení a jeho
správné seřízení jsou velmi důležité pro bezpečnost jízdy, zároveň však prakticky vylučují laický
zásah. Geometrii proto necháváme pravidelně kontrolovat a seřizovat v odborném servisu
vybaveném speciálními měřícími přístroji. Součástí této prohlídky by měla být (zejména u starších
vozidel s velkým počtem ujetých kilometrů) i kontrola stavu přední nápravy, jejich upevnění a
vůlí pohyblivých částí (vůle čepů řízení, případně i ložisek kol).
Všechny závady řídícího ústrojí např.
- vůli řízení s nepřesným vedením vozu
- „táhnutí“ řízení ke straně
- trvalé kmitání řízení (volant se chvěje)
- těžké ovládání volantu
- klepání v řízení
dáme okamžitě odborně opravit!
35. Popište nejčastější projevy nesprávné geometrie řídící nápravy vozidla.
Nejčastěji s nesprávné seřízení geometrie řídící nápravy projevuje:
- nadměrným a nestejnoměrným opotřebením pneumatik
- samovolným vybočováním vozidla z přímého směru jízdy
- příliš velkou citlivostí vozidla na menší boční síly. Při jejich účinku se začne vozidlo sami
vychylovat z daného směru jízdy
- špatná ovladatelnost a vedení vozidla
- zvýšenou spotřebou pohonných hmot
- rychlé opotřebení mechanických částí řazení, zavěšení náprav a ložisek kol

36.Popište postup při ošetřování akumulátoru a faktory ovlivňující jeho
životnost.
Akumulátorová baterie slouží k napájení elektrické sítě vozidla v době, kdy není motor vozidla
v provozu, a k uvedení motoru do chodu. Je zásobníkem elektrické energie. Na stavu akumulátoru
je závislá především schopnost startování motoru.
Kontrola:
- upevnění akumulátoru ve svých držácích
- čistota povrchu, praskliny nebo trhliny na povrchu
- čistota kabelových svorek a jejich ochrana proti korozi
- hladina elektrolytu (po rysky, po spodní okraj kontrolních košíčků nebo 10-15 mm nad
horní okraj olověných desek)
- hustota elektrolytu (1,285 g.cm-3)
Startovací olověné akumulátory
Používané u nákladních vozidel se rozšiřují podle konstrukčního provedení, počtu a velikostí
článků.
Pro uživatele jsou důležité údaje o:
- jmenovitém napětí 12 V (6 článků)
- jmenovité kapacitě, například 180 Ah
- startovacím proudu, například 570 A
Startovací proud je měřítkem zatížitelnosti akumulátoru při tzv. studeném startu motoru.
Jmenovitá kapacita informuje o době, po kterou je možno daným proudem vybíjet plně nabité
akumulátory.
Akumulátor o 180 Ah může dávat proud 1 A po dobu 180 hodin, nebo proud 180 A po dobu 1
hodiny.
Jsou-li při parkování zapnuty spotřebiče a vybíjejí po mnoho hodin baterii, může se stát, že vybitá
baterie již nebude schopna motor spustit.
Kontrola a údržba akumulátoru
Základní péče o akumulátory se řídí těmito zásadami:
- Akumulátory musí být dobře upevněny ve svých držácích
- Povrch akumulátorů nesmí mít trhliny a musí být vždy čistý a suchý
- Dotykové plochy pólů kabelových svorek se musí pravidelně čistit a chránit proti korozi
speciálními prostředky nebo mazacím tukem. K čištění nepoužívat ocelový kartáč (může
způsobit zkrat).
- Kabelové svorky musí být dobře upevněny na pólech a izolace kabelů nesmí být porušena
- Při opravách elektrické instalace musíme akumulátory odpojovačem odpojit od sítě vozidla,
aby náhodným zkratem nedošlo k jejich poškození.
- Do skříně akumulátorů nesmíme odkládat žádné předměty, které by mohly způsobit
elektrický zkrat.
Pozor!
K akumulátorům se nepřibližujeme s otevřeným ohněm, zvláště když jsou otevřeny uzávěry článků.
Hrozí nebezpečí výbuchu !
37.Vysvětlete rozdíl mezi paralelním a sériovým zapojením akumulátorů a
správný postup při jejich zapojení a odpojení.
postup při zapojování a odpojování akumulátorů:
- při odpojování akumulátorů od elektrické instalace vozidla nejdříve odpojíme ukostřený pól,
potom teprve druhý pól (nedojde tak ke zkratu zavaděním klíče o kostru vozidla)
- odpojení se provede uvolněním šroubu na svorce příslušného kontaktu a nenásilným
sejmutím svorky
- při zapojování akumulátorů do elektrické instalace vozidla nejdříve připojíme neukostřený
pól, potom teprve připojíme akumulátor ke kostře vozidla
- před připojením očistíme kontakty svorky i akumulátoru, teprve potom nasadíme svorku a
dotáhneme. Kontakty chráníme před korozí konzervačním olejem.
o paralelním zapojení akumulátorů dosáhneme dvojnásobné kapacity a stejného napětí
o sériovým zapojením akumulátorů dosáhneme stejné kapacity ale dvojnásobného
napětí
38. Popište funkci pojistek v elektrické soustavě vozidla a jejich umístění.
Úkolem pojistek je chránit elektrickou instalaci před přetížením nadměrným proudem při poruše
spotřebiče nebo zkratu. Na těle pojistky je připevněn vodič přesně stanoveného průřezu, jehož
maximální proudová hodnota je na pojistce vyznačena. Při průtoku většího proudu, než je proudová
hodnota pojistky, dojde k přepálení vodiče a tím k odpojení příslušného elektrického obvodu.
V elektrických instalacích vozidel se používají buď starší válcové pojistky, které se vkládají mezi
pružné kontakty, nebo novější ploché pojistky s nožovými kontakty, které se do kontaktů zasouvají.
Pojistky se umisťují do pojistkové skříňky nebo do centrály elektrické instalace vozidla. Tato
zařízení bývají na vozidle umístěna obvykle v přístrojové desce, u motoru nebo ve zvláštní schránce
kapoty (autobus).
Umístění pojistkové skříňky se liší podle typu vozidla (např. vlevo pod volantem, pod přihrádkou
na místě spolujezdce nebo v motorovém prostoru) a je třeba se s ním seznámit v návodu k obsluze.
Pojistku tvoří plastový výlisek se zataveným kovovým vodičem a dvěma kontakty, které se
zasouvají na příslušné místo v pojistkové skříňce, zpravidla označené symbolem spotřebiče, který
jistí. Elektrická hodnota pojistky se udává v ampérech a odpovídá zatížení spotřebiče. Pro snazší
rozlišení jsou pojistky různých hodnot provedeny v odlučovacích barvách (světle hnědá 5A,
červená 10A, modrá 15A, žlutá 20A, bílá 25A, zelená 30A).